Reaguji tímto na příspěvek pana Semína o evolucionismu. Protože nejsem přírodovědec, nevyjadřuji se k Darwinovi, ani jeho vědeckému přínosu. Mám však co říci k filozofickým tvrzením pana Semína.
Není pravda, že "vše, co vzniká, vychází v posledku z rukou Božích, ať už je vznik nového jsoucna doprovázen jakýmkoli procesem na úrovni akcidentů. Na úrovni esenciality jsoucna se vždy jedná o kreativní úkon, jinak se propadáme do iracionálně založeného a vnitřně rozporného panteismu", jak uvádí Semín. Vznik čehokoli z něčeho jiného, jako přirozený, na nás nezávisle existující kauzální vztah (který vědecky objevujeme), nevyžaduje žádnou prvotní příčinu, žádného nadpřirozeného stvořitele, žádného prvotního hybatele. Lidský rozum (věda) na základě pozorování a odvozování postupně poznává kauzální zákonistosti, identifikuje, že z A plyne B, čímž se nijak neomezuje předchozí či pozdější poznání z čeho vzniká A či co dále plyne z B. Žádná kauzalita nevyžaduje, aby někde před všemi jí předcházejícími kauzalitami vše "začínalo" v něčem, co již není kauzalitou, vymyká se přirozenosti a co nelze rozumově poznat. Žádný Bůh, jako zcela arbitrární, z ničeho neodvozený (a tudíž neplatný) pojem, zde nemá místo, naopak je v přímém rozporu s kauzalitou. Odmítání náboženské iracionality začíná rozumem, nekončí v žádném pantheismu, a končí opět rozumem.
"Evolucionismus poskytuje živnou půdu pro vznik totalitních systémů", říká dále Semín, "neboť ty jsou založeny na myšlence přírodně, a tedy vývojově založené morálky. Mravní normy se neodvozují od stálé a Bohem stvořené lidské přirozenosti, ale podléhají témuž vývoji jako organický život. Proto není možné, očima evolucionisty, hájit některé postoje jako trvale správné a jiné jako člověka nedůstojné."
Jakkoli neznám Darwinovu evoluční teorii, nepochybuji o tom, že nemá (protože nemůže mít) žádné implikace pro morálku. Morálku odvozuje filozofie a nikoli biologie či jiná speciální věda. Pokud se nějaká iracionální morální teorie či ideologie odvolává na evoluční teorii, je to jen absurdní vyvození oné ideologie a o žádné "živné půdě" nemůže být řeč.
A pokud pan Semín stále, jako před 8 lety, tvrdí, že bez Boha bychom neměli stálé mravní normy a vše by bylo subjektivní, tak mu doporučuji mou stejně starou reakci na jeho tehdejší článek. Těm, kdo ji nechtějí číst, nabízím jen stručný citát z mé reakce:
"Klíčový omyl totiž spočívá v představě, že je-li měřítkem morálky člověk, znamená to závislost morálky na jeho libovůli a tedy proměnlivost mravních zásad podle momentálního rozmaru. Není tomu tak. Měřítkem morálky nejsou myšlenky, které člověk chová. Člověk je měřítkem morálky, ale v tom smyslu, že jeho přirozenost (tj. jeho volní, rozumová schopnost, materiální a duševní potřeby jeho života) diktuje nejobecnější morální principy, jimiž se každý člověk musí řídit, má-li úspěšně žít na tomto světě"
A zmatek v oblasti morálky pan Semín korunuje fantastickým vyvozením v oblasti politiky: "V tomto smyslu je evolucionismus společným jmenovatelem všech levicových ideologií, včetně nacismu a komunismu."
Společným jmenovatelem všech levicových ideologií, včetně socialismu, nacismu a komunismu, není žádný evolucionismus. Společným jmenovatelem, pane Semíne, je morálka sebeobětování a kolektivismus. Společnost, národ a veřejný prospěch, to je to, co je prý prvotní, a čemu se má jednotlivec obětovat. Jednotlivec není ničím, lid je vším. Sledovat vlastní zájem a potřeby je prý zlo, potřeby ostatních jsou přece důležitější. Obětovat se, obětovat se a obětovat se, to je ona od samého počátku zvrácená a život popírající morálka, která umožňuje a přímo implikuje tyranii a diktát kolektivu vůči člověku, který není ničím, jen podřízenou buňkou, kterou lze bez problému umlčet, zašlápnout. 
Chcete-li zakořenit morálku sebeobětování a podporovat kolektivismus, stačí, když budete člověku říkat, že je od narození hříšnou bytostí, jejíž největším hříchem je hrdost, poznávací nezávislost a jistota, neposlušnost vůči autoritě, kterou nelze pochopit, vysvětlit, nýbrž jen slepě, odevzdaně přijmout. Sebevědomí, nezávislí a hrdí lidé sledující vlastní zájmy se nenechají ovládat a ponižovat. Naopak stádo pokorných, provinilých ovcí, vědomých si své vlastní bezvýznamnosti, nedostatečné obětavosti a neschopnosti cokoli hájit s jistotou, se nutně potřebuje obracet ke společné autoritě. A vůdců a diktátorů bažících po moci nad bloudícím stádem se vždy našlo a najde dostatek. Primární problém není v diktátorech, ale v těch, kteří se jimi ochotně a slepě nechají vést.
Nebezpeční socialismu, nacismu a komunismu vyplývá v konečné instanci z neschopnosti rozumově prokázat jejich iracionalitu a morální zrůdnost. Jakákoli ideologie (včetně náboženství), která podrývá autoritu rozumu na poli poznání a morálky, nutně dříve nebo později podkopává suverenitu a autonomii jednotlivce a končí tyranií a barbarstvím.
Je paradoxní a beznadějné, když komunismus a nacismus odsuzují mystikové hlásající morálku sebeobětování, nebo když po svobodě volají skeptikové se slovy "nikdo přece není majitelem pravdy".
